Nikola Klanicová spisovatelka

Topologie slasti

Říkalo se, že rudé lampy na komínech jsou majáky pro meditující draky.

Původci smyšlenek bývají výhradně dospělci. Navíc, mluva červených luceren se obrací spíše k nim. Stařec zašeptal vnukovi: Vidíš? Nevěstince povýšily do nebes. Kdežto za nás chodily ukáječky po zemi. To bývaly lepší časy. 

Tak vštípil chlapci touhu po neskutečnu. Snil jen o létání a životě v mracích.

Hoch později trpěl plochostí slasti, jež se váže na povrchové podmínky. Vše mu připadalo bez rozměru, cítil omezenost v pronikání. Celé noci pozoroval komínové osvětlení. Za bezhvězdné tmy slýchal vzdechy žen a smích jemný jak padající mince. Kůže šelestila v saténovém povlečení. Nepochyboval, odkud zvuky přicházejí. Muži tam zůstávali podezřele tiší. Nechtějí se prozradit, vysvětloval si. Na draky nevěřil. Věřil tomu, co vidí.

Právě když oblohu neozařuje měsíc ani gama záblesky, nastávají ideální podmínky pro meditaci. Pár zlatých šupin těsně pod křídly se rozechví plachtěním a tiše zvoní. Někdy se od nich odrazí světlo města a z té dálky zazáří jak malá, na chvíli odkrytá hvězda. Jejich křídla jsou jak z hedvábí.

Málokdo však ví, že draci mají dvojí srdce. Jedno po druhohorních plazech a jedno nespatřené, snílčí. Meditují v dokonalém utajení, nejraději nad statisíci dušemi spících lidí. Tehdy dýchají úplně jak ženy.