Nikola Klanicová spisovatelka

Topologie slasti

Říkalo se, že rudé lampy na komínech jsou majáky pro meditující draky. Původci smyšlenek bývají výhradně dospělci. Navíc, mluva červených luceren se obrací spíše k nim. Stařec zašeptal vnukovi: Vidíš? Nevěstince povýšily do nebes. Kdežto za nás chodily ukáječky po zemi. To bývaly lepší časy.  Tak vštípil chlapci touhu po neskutečnu. Snil jen o létání a životě v mracích. Hoch později trpěl plochostí slasti, jež se …

Tichý Jezdec: Solstitium

Město mívá na slunovrat oděv z rychlých mraků. V mrazu se tají zvuky a odhaluje půvab asfaltu. Svět stříbří. Tichý Jezdec mluvil ze spaní: Řekni, řekni mi číslo k tanci!  Jeho zavřené oči byly ještě větší. Zamkla jsem zlatou přilbici ve skříni. Vydala jsem se za vědmou, co dovede číst z odlesků od pípy, zda by mi Jezdcova slova mohla vyložit, než se probudí. Ženy někdy …

Hvězdy na jezení

Vlak zastavil uprostřed polí. Vystoupila jsem do mlhy. V pichlavém stromě u trati visely vzkazy. Utrhla jsem jeden, jak když se kradou v noci sladkosti ze stromku. Baňky ve vzpomínce výhružně zachrastily. Mlha je bílá hluchá tma. Ukrývá zvuky, příčiny i následky. Bez souvislosti se zjevil tulák. Oslovil mě: – Můžete mi poradit, jak se odtud dostanu na zcestí?  – Máte štěstí, tam to …

Podobné krajiny

Šňůry jiker a v nich zárodky zlatých ryb kolem autostrád. Na nebi tři upocené hvězdy a dole tma a bahno. Poklop vzduchu nebo vody – není to v podstatě jedno? Světy se v sobě opakují. Chtěl bych předeslat, že mořské víly svým způsobem existují. Tyto bytosti chtějí být neustále někým jiným, obzvláště na trdlištích. Jejich pohyb je vždy nejistý a nepřirozený. Možná proto se jich děti bojí.  …

nikola klanicová literatura

Tichý Jezdec vypráví

Zažil jsem různé druhy panenství. Mám všelijaké zkušenosti. Tak třeba tenkrát. Hlídal jsem tehdy v prstencích Saturnu pastýřské měsíčky.  Byly to těžké časy. Nosily se betonové vlasy. Výborně ladily s barvami kosmického záření. Všechny události se odrážely od absolutní nuly. Těm ženám vzali všechno ještě dřív, než mohly o svůj klenot přijít. Doslova zprůsvitněly. Nedokázaly napsat jediný filosofický spis. Zbylá identita se jim …

nikola klanicová poezie pro roboty

Zkouška z kostí

Dva kopce vedle sebe, každý s jiným osudem. Jeden korunován hradem, druhý hřbitovem.  Na hrad táhnou davy za výmysly o zlatě a moci; kopec je však dávno odumřelý. Zato pod hřbitovem dýchá tepna do hlubiny. Vládne tu však správcová stiskem hyen. Nevpustí nikoho bez vědomostí. Za novu si skládá vějíř z náhrobků ležících ploše v zemi. Loupe je ven z hlíny prasklými palci jak oplatky. Kdosi …

nikola klanicová

Dialektika předjaří

Posvátná zvěř hrabe kopýtky v závějích nevědomí. Stará pavoučice se pohla, i když naoko vládne sníh. Brambory klí a chutnají sladce. To po nich páchne tvůj dech sklepem a plísněmi. Napij se, Karmelo, z nádoby na svěcenou vodu. Zasvěť svůj život hejnu vran. Víš, že je vysněná ta tvá cesta ke kostelu? Zastřené mysli vždycky sází na zázrak. A co tvůj nocležník? Zas přemítal nad hrůzou, co …

nikola klanicová kaligrafie

Lekce z nesmrtelnosti

Jen díky ní jsem se vypořádal se zánikem. Co vlastně říct o té vzácné bytosti?  Její sny byly studené jak strniště pod sněhem, na větrném poli, otevřeném na sever. Chodívala zároveň s kometami ke staré studni: snad z lásky ke kruhu, snad ze slabosti pro hloubku, protože v té studni odnepaměti voda není. Rozevřela si vždy zručně hruď a vytáhla pár popsaných listů. Zmačkala je …

nikola klanicová spisovatelka

Poklad na dně

  Lhaní a cingrlátka, kulhání pochroumaných víl. Ty jako by oddechovaly z posledních sil. Ve zkřivených prstech přivlekly grál až na náměstí. Čichaly, stařeny, čichaly kohosi, kdo se vymyká, kdo ještě něco hledá ve světě, kde se po předcích dědí jen nemoci. Zmateně se rozhlížely, až zachytily stopu. Táhlo je to k opileckým tvářím trhovců, což nedávalo smysl. Avšak pod jejich rukama víly rozpoznaly čarovné …

Vločka naděje

Čekali jsme na něj mezi fabrikami, na kolejích, co se dávno nepoužívají. Den byl jak kalná záhněda k zahození zpátky do hlíny. Po blízkém mostě projel vlak a zvedl oblak závisti: takhle to má nad pražci vypadat! Lidé se záměrem někam dorazit, vpředu světla a kolem hřmění! My jsme seděli na úzké kolejnici beze slov, kolena studená. Před očima se všem zaráz zjevila bílá …