Vločka naděje

Čekali jsme na něj mezi fabrikami, na kolejích, co se dávno nepoužívají. Den byl jak kalná záhněda k zahození zpátky do hlíny. Po blízkém mostě projel vlak a zvedl oblak závisti: takhle to má nad pražci vypadat! Lidé se záměrem někam dorazit, vpředu světla a kolem hřmění! My jsme seděli na úzké kolejnici beze slov, kolena studená. Před očima se všem zaráz zjevila bílá …

nikola klanicová

Rozčarování v divadle

Připili si a následovala předehra k neplození. Některé opery nestojí za nic.  On měl smoking a ona suché rty. Ty šaty si však odpoledne vyzvedl z půjčovny, voněly kýmsi cizím. Ona si přes retní rýhy natřela lesk a zdání vlahosti. Byli k sobě jen zdánlivě vstřícní, což je v přírodě normální. Celou tu dobu v samodržících punčochách myslela jen na to, jak jí táhne na nohy. Lidé zbožňují …

nikola klanicová

Stinná stránka poselství

Listy se jen neochotně oddělovaly od sebe, knihu nikdo nečetl možná celá staletí. Otevírala se jako by sama, jen tam, kde chtěla: každému ale jinde. Nikdo netušil, jaké poselství na něj zrovna vyjde; zástup byl dlouhý a pravidlo velelo otevřít si ji jen jedenkrát. z rozvrásněných skrání z polozapomenutých řek z nepřečtených dlaní a z váčků jedu límcovek nesu ti pohár v barvě …