Říkalo se, že rudé lampy na komínech jsou majáky pro meditující draky. Původci smyšlenek bývají výhradně dospělci. Navíc, mluva červených luceren se obrací spíše k nim. Stařec zašeptal vnukovi: Vidíš? Nevěstince povýšily do nebes. Kdežto za nás chodily ukáječky po zemi. To bývaly lepší časy. Tak vštípil chlapci touhu po neskutečnu. Snil jen o létání … Read more
Město mívá na slunovrat oděv z rychlých mraků. V mrazu se tají zvuky a odhaluje půvab asfaltu. Svět stříbří. Tichý Jezdec mluvil ze spaní: Řekni, řekni mi číslo k tanci! Jeho zavřené oči byly ještě větší. Zamkla jsem zlatou přilbici ve skříni. Vydala jsem se za vědmou, co dovede číst z odlesků od pípy, zda … Read more
Vlak zastavil uprostřed polí. Vystoupila jsem do mlhy. V pichlavém stromě u trati visely vzkazy. Utrhla jsem jeden, jak když se kradou v noci sladkosti ze stromku. Baňky ve vzpomínce výhružně zachrastily. Mlha je bílá hluchá tma. Ukrývá zvuky, příčiny i následky. Bez souvislosti se zjevil tulák. Oslovil mě: – Můžete mi poradit, jak se … Read more
Zažil jsem různé druhy panenství. Mám všelijaké zkušenosti. Tak třeba tenkrát. Hlídal jsem tehdy v prstencích Saturnu pastýřské měsíčky. Byly to těžké časy. Nosily se betonové vlasy. Výborně ladily s barvami kosmického záření. Všechny události se odrážely od absolutní nuly. Těm ženám vzali všechno ještě dřív, než mohly o svůj klenot přijít. Doslova zprůsvitněly. Nedokázaly … Read more
Dva kopce vedle sebe, každý s jiným osudem. Jeden korunován hradem, druhý hřbitovem. Na hrad táhnou davy za výmysly o zlatě a moci; kopec je však dávno odumřelý. Zato pod hřbitovem dýchá tepna do hlubiny. Vládne tu však správcová stiskem hyen. Nevpustí nikoho bez vědomostí. Za novu si skládá vějíř z náhrobků ležících ploše v … Read more
Posvátná zvěř hrabe kopýtky v závějích nevědomí. Stará pavoučice se pohla, i když naoko vládne sníh. Brambory klí a chutnají sladce. To po nich páchne tvůj dech sklepem a plísněmi. Napij se, Karmelo, z nádoby na svěcenou vodu. Zasvěť svůj život hejnu vran. Víš, že je vysněná ta tvá cesta ke kostelu? Zastřené mysli vždycky sází … Read more
Jen díky ní jsem se vypořádal se zánikem. Co vlastně říct o té vzácné bytosti? Její sny byly studené jak strniště pod sněhem, na větrném poli, otevřeném na sever. Chodívala zároveň s kometami ke staré studni: snad z lásky ke kruhu, snad ze slabosti pro hloubku, protože v té studni odnepaměti voda není. Rozevřela si … Read more
Lhaní a cingrlátka, kulhání pochroumaných víl. Ty jako by oddechovaly z posledních sil. Ve zkřivených prstech přivlekly grál až na náměstí. Čichaly, stařeny, čichaly kohosi, kdo se vymyká, kdo ještě něco hledá ve světě, kde se po předcích dědí jen nemoci. Zmateně se rozhlížely, až zachytily stopu. Táhlo je to k opileckým tvářím trhovců, což … Read more
Připili si a následovala předehra k neplození. Některé opery nestojí za nic. On měl smoking a ona suché rty. Ty šaty si však odpoledne vyzvedl z půjčovny, voněly kýmsi cizím. Ona si přes retní rýhy natřela lesk a zdání vlahosti. Byli k sobě jen zdánlivě vstřícní, což je v přírodě normální. Celou tu dobu v … Read more
Ten pes prý umřel žízní. Nikdo neštěká. Jen neživotné tóny a tma. Mezera mezi zahradami a městěm rozšklebená, černá. Kéž by ona i smrt psa pocházely ze sucha. Taková prasklina vzniká ze stesku po protečeném životě. Rozevře se, jakmile je síla přežít vybitá: strouha pro pojmutí těla připravena. Lze ji i překročit, ale to, co … Read more