nikola klanicová

Rozčarování v divadle

Připili si a následovala předehra k neplození. Některé opery nestojí za nic.  On měl smoking a ona suché rty. Ty šaty si však odpoledne vyzvedl z půjčovny, voněly kýmsi cizím. Ona si přes retní rýhy natřela lesk a zdání vlahosti. Byli k sobě jen zdánlivě vstřícní, což je v přírodě normální. Celou tu dobu v samodržících punčochách myslela jen na to, jak jí táhne na nohy. Lidé zbožňují …

Tichý jezdec

Tichý Jezdec II

Ten pes prý umřel žízní. Nikdo neštěká. Jen neživotné tóny a tma. Mezera mezi zahradami a městěm rozšklebená, černá. Kéž by ona i smrt psa pocházely ze sucha. Taková prasklina vzniká ze stesku po protečeném životě. Rozevře se, jakmile je síla přežít vybitá: strouha pro pojmutí těla připravena. Lze ji i překročit, ale to, co následuje, není pokračování.  Město v tuto dobu spí. Nad betonem plápolají …

nikola klanicová kaligrafie

Ten Cizí

Šeptem se neslo krajinou: Ten Cizí. Ten Cizí dnes přijde k večeři. Ti, co jsou doma, jsou vždy méně vzácní, tudíž mu okamžitě začali podstrojovat. Započaly veliké přípravy a vše chtěli přivést k dokonalosti, aby obrazotvornost u stolu mluvila za ně.  Bohužel, z ozdobného krkavčího páru v té době už zbyl jen jeden. Idyla v podobě dvou kroužících pěvců nad jídlem se rozpadla a nezbývalo mnoho času ji …

Nikola Klanicová kaligrafie

Legenda o prášku

Přišli umělí lidé a ptali se na miminí prášek. Bylo velmi těžké s nimi mluvit. Na šňůře podél zdi viselo zašedlé spodní prádlo a v lednici plesnivělo maso. Neodbytní postávali vytrvale jak stíny toho zapraného neštěstí, děr mezi nohama a bajek o krajkách.  Kdo to jen otevřel dveře? Bylo jasné, že klepají oni! Vždy vycházejí ven těsně před bouřemi, kdy se obloha stane žlutošedá; jejich pleť …

nikola klanicova text art

Tajemství jednoho přístavu

Na molu sedí dívka a splétá si po paměti vlasy. Hned je vždy rozplete a začíná zas znova. Není s copem spokojená. Vypadá to jako obyčejné molo. Zatím je to místo pro Kazatele rybám.  Chodí je sem svým kázáním utěšovat. Ryby pronikly kluzkými těly pod břeh a dál, kde si lidé představují, že moře nesahá. V podzemních prostorách se potácí mladík s fleky místo očí. Trpí. Nikdo …

z mrtvého domu

Tichý Jezdec

Opuštěný pes poštěkává, v zahradách jsem tedy dnes sama. Musím obstarat své hospodářství: předzpívat skřeky kolejím na smrdutém nádraží projít tanečním krokem libosadem popelnic pohladit plané zárodky bobulí, aby sebraly sílu a jednoho dne se scvrkly a zčernaly nasypat holubům kolem ran v oknech továrních hal zasít lebedu a pěťour do všech spár nahnat hmyz do puklých lamp a přiložit lidem ve spánku mobil k hlavě. …

Měsíc v koňaku

Krátce po půlnoci se zjevilo Tajemství. Vyšlo najevo, že když popustíme uzdu oplzlosti, Měsíc bude zbaven iluzí. Souhlasili jsme. Tlesklo to poprvé.  Zmizel zakalený opar, co způsobili falešní otci při grilování masa pro své podváděné manželky. Měsíc nabyl prostorovosti. Tlesklo to podruhé. Odpluly mraky a s nimi zmizel i všechen puch, neboť šlo o výpary falešné skromnosti a odpad z ohňostrojů rodinného předstírání. Měsíc se zjasnil. Tlesklo to …

Nikola Klanicová 2018

Pohladit si sovy

  Odešla jsem od lidí pohladit si sovy.  Mezi stromy na noc je však možné zahlédnout i bohy. – Ztrať se, jsem mrtev, sykl stříbřitými rty, s rukama vnořenýma do zvetšelého pařezu. Jediný proces, který mu poskytoval trochu tepla v tomto světě, bylo tlení. Nutilo ho to klečet, aby se vůbec přiblížil zemi. Náhle celý vzplál. Stačila poslední jiskra, co v té chladivé situaci zbyla, …

Uprostřed lilií

Zpívali a zpívali. Pravda byla špatně slyšet a přitom stačilo jen zavřít skříně. Kostlivci už dávno uprchli zadním vchodem. Hosté vytvořili špalír k hromadě z popraskaných oken;  viděli cosi třpytivého a trochu bílé kolem, což jim připomnělo princezny. Zoufale hledali své slavnostní představy a nevšimli si, jak se čas mění na přítomný. Tak jedni počítají takty, jedni pláčou. Z vyčerpání vydrapují nahořklý tvaroh z koláčků a  zprzněné je vracejí …

Město křišťálových lustrů

Město křišťálových lustrů

První odlišností Lisabonu je jeho jiné světlo. Vládne úplné bezvětří a palmové listy se přesto převalují a třpytí. Může za to ten zvláštní vzduch, čirý tak, jak se ve vnitrozemí nevidí. Bydlím ve staré čtvrti, v prvním patře prastarého domu v propletenci uzoučkých ulic, jež pokrývají pekelně strmý kopec nad nábřežím. Strmější než lisabonské kopce jsou už jen schody k mému momentálnímu bytu: téměř kolmé …