Šeptem se neslo krajinou: Ten Cizí. Ten Cizí dnes přijde k večeři. Ti, co jsou doma, jsou vždy méně vzácní, tudíž mu okamžitě začali podstrojovat. Započaly veliké přípravy a vše chtěli přivést k dokonalosti, aby obrazotvornost u stolu mluvila za ně. Bohužel, z ozdobného krkavčího páru v té době už zbyl jen jeden. Idyla v … Read more
Přišli umělí lidé a ptali se na miminí prášek. Bylo velmi těžké s nimi mluvit. Na šňůře podél zdi viselo zašedlé spodní prádlo a v lednici plesnivělo maso. Neodbytní postávali vytrvale jak stíny toho zapraného neštěstí, děr mezi nohama a bajek o krajkách. Kdo to jen otevřel dveře? Bylo jasné, že klepají oni! Vždy vycházejí … Read more
Na molu sedí dívka a splétá si po paměti vlasy. Hned je vždy rozplete a začíná zas znova. Není s copem spokojená. Vypadá to jako obyčejné molo. Zatím je to místo pro Kazatele rybám. Chodí je sem svým kázáním utěšovat. Ryby pronikly kluzkými těly pod břeh a dál, kde si lidé představují, že moře nesahá. … Read more
Opuštěný pes poštěkává, v zahradách jsem tedy dnes sama. Musím obstarat své hospodářství: předzpívat skřeky kolejím na smrdutém nádraží projít tanečním krokem libosadem popelnic pohladit plané zárodky bobulí, aby sebraly sílu a jednoho dne se scvrkly a zčernaly nasypat holubům kolem ran v oknech továrních hal zasít lebedu a pěťour do všech spár nahnat hmyz … Read more
Krátce po půlnoci se zjevilo Tajemství. Vyšlo najevo, že když popustíme uzdu oplzlosti, Měsíc bude zbaven iluzí. Souhlasili jsme. Tlesklo to poprvé. Zmizel zakalený opar, co způsobili falešní otci při grilování masa pro své podváděné manželky. Měsíc nabyl prostorovosti. Tlesklo to podruhé. Odpluly mraky a s nimi zmizel i všechen puch, neboť šlo o výpary … Read more
Odešla jsem od lidí pohladit si sovy. Mezi stromy na noc je však možné zahlédnout i bohy. – Ztrať se, jsem mrtev, sykl stříbřitými rty, s rukama vnořenýma do zvetšelého pařezu. Jediný proces, který mu poskytoval trochu tepla v tomto světě, bylo tlení. Nutilo ho to klečet, aby se vůbec přiblížil zemi. Náhle celý vzplál. … Read more
Zpívali a zpívali. Pravda byla špatně slyšet a přitom stačilo jen zavřít skříně. Kostlivci už dávno uprchli zadním vchodem. Hosté vytvořili špalír k hromadě z popraskaných oken; viděli cosi třpytivého a trochu bílé kolem, což jim připomnělo princezny. Zoufale hledali své slavnostní představy a nevšimli si, jak se čas mění na přítomný. Tak jedni počítají … Read more