nikola klanicova text art

Tajemství jednoho přístavu

Na molu sedí dívka a splétá si po paměti vlasy.

Hned je vždy rozplete a začíná zas znova. Není s copem spokojená.

Vypadá to jako obyčejné molo. Zatím je to místo pro Kazatele rybám. 

Chodí je sem svým kázáním utěšovat. Ryby pronikly kluzkými těly pod břeh a dál, kde si lidé představují, že moře nesahá. V podzemních prostorách se potácí mladík s fleky místo očí. Trpí. Nikdo neví, jak se tam dostal. Jeho zoufalý úděl bez vidiny čehokoli ryby deptá.

Dívka zdejší nespokojenost s bytím vnímá;

zaměňuje ji však za nemožnost 

rozdělit si poslepu vlasy do tří stejných pramenů, vzadu na vlastní hlavě, kam si nikdy neuvidí, i když oči má. 

Bůhví čí strašlivý osud prosáknul až k nám.