Šeptem se neslo krajinou:
Ten Cizí. Ten Cizí dnes přijde k večeři.
Ti, co jsou doma, jsou vždy méně vzácní, tudíž mu okamžitě začali podstrojovat. Započaly veliké přípravy a vše chtěli přivést k dokonalosti, aby obrazotvornost u stolu mluvila za ně. Bohužel, z ozdobného krkavčího páru v té době už zbyl jen jeden. Idyla v podobě dvou kroužících pěvců nad jídlem se rozpadla a nezbývalo mnoho času ji slepit.
Domácí se cítili bezcenní. Kvůli nim se nikdy krkavčím samcům nedomlouvalo. Naoko si tedy sbalili věci a ostentativně odcházeli navždy. Oni si jich ale nevšímali. Zrezivělé srpy, zkřivené hřebíky a tupé kosy, na něž doteď jen pršelo v kopřivách, právě rozvěšovali po fasádě jako vnější okrasy. Domácí bloumali sbalení vlastním domovem. Mezi futry se jim kufry jakoby náhodou vysypávaly. Ach! Tolik trapnosti! Toto se málokdy ve skutečnosti stane. Tímto si pozornost nevysloužíte!
Šepot se ozval zas: Ten Cizí. Ten Cizí už se blíží.
Na prahu jej vítaly jen barikády z šatů. Vzápětí se ukázalo, co znamená zlomená krkavčí povaha. Při kroužení se narychlo seznámení ptáci střetli a jeden z nich spadl mrtvý Cizímu k nohám.
Nachystali to vlastně venku moc krásně. Byl Cizí jednou provždy. Takoví nikdy nemohou vstoupit, natož jít dál.
Jen tak se zpovzdálí díval. Oni za závěsy zase na něj.
Jak ten Cizí vycítí, kdy oni večer jedí? Záhada.
Ten Cizí
