Uprostřed lilií

Zpívali a zpívali.

Pravda byla špatně slyšet a přitom stačilo jen zavřít skříně. Kostlivci už dávno uprchli zadním vchodem. Hosté vytvořili špalír k hromadě z popraskaných oken;  viděli cosi třpytivého a trochu bílé kolem, což jim připomnělo princezny.

Zoufale hledali své slavnostní představy a nevšimli si, jak se čas mění na přítomný. Tak jedni počítají takty, jedni pláčou. Z vyčerpání vydrapují nahořklý tvaroh z koláčků a  zprzněné je vracejí zpátky. Nevěsta si jako vždy myslí, že unikne neštěstí. Nechává se unést. Propadla tradici.

On je jak zjevení se světlem u hlavy. Zve mě na tanec do jejich nazdobeného apartmá. Je toho zde tolik, co se nehodí. Zrcadlo na stropě a v číších vrchol drzosti. Lilie symbolizují lůno: příliš zblízka páchnou totiž po moči. Co to je? Co to je? Dílo roztažené navěky. Jeho svatební noc zůstala jediná, co jsme si takto užili.