nikola klanicova text art

Tajemství jednoho přístavu

Na molu sedí dívka a splétá si po paměti vlasy. Hned je vždy rozplete a začíná zas znova. Není s copem spokojená. Vypadá to jako obyčejné molo. Zatím je to místo pro Kazatele rybám.  Chodí je sem svým kázáním utěšovat. Ryby pronikly kluzkými těly pod břeh a dál, kde si lidé představují, že moře nesahá. V podzemních prostorách se potácí mladík s fleky místo očí. Trpí. Nikdo …

z mrtvého domu

Tichý Jezdec

Opuštěný pes poštěkává, v zahradách jsem tedy dnes sama. Musím obstarat své hospodářství: předzpívat skřeky kolejím na smrdutém nádraží projít tanečním krokem libosadem popelnic pohladit plané zárodky bobulí, aby sebraly sílu a jednoho dne se scvrkly a zčernaly nasypat holubům kolem ran v oknech továrních hal zasít lebedu a pěťour do všech spár nahnat hmyz do puklých lamp a přiložit lidem ve spánku mobil k hlavě. …

Měsíc v koňaku

Krátce po půlnoci se zjevilo Tajemství. Vyšlo najevo, že když popustíme uzdu oplzlosti, Měsíc bude zbaven iluzí. Souhlasili jsme. Tlesklo to poprvé.  Zmizel zakalený opar, co způsobili falešní otci při grilování masa pro své podváděné manželky. Měsíc nabyl prostorovosti. Tlesklo to podruhé. Odpluly mraky a s nimi zmizel i všechen puch, neboť šlo o výpary falešné skromnosti a odpad z ohňostrojů rodinného předstírání. Měsíc se zjasnil. Tlesklo to …

Nikola Klanicová 2018

Pohladit si sovy

  Odešla jsem od lidí pohladit si sovy.  Mezi stromy na noc je však možné zahlédnout i bohy. – Ztrať se, jsem mrtev, sykl stříbřitými rty, s rukama vnořenýma do zvetšelého pařezu. Jediný proces, který mu poskytoval trochu tepla v tomto světě, bylo tlení. Nutilo ho to klečet, aby se vůbec přiblížil zemi. Náhle celý vzplál. Stačila poslední jiskra, co v té chladivé situaci zbyla, …

Uprostřed lilií

Zpívali a zpívali. Pravda byla špatně slyšet a přitom stačilo jen zavřít skříně. Kostlivci už dávno uprchli zadním vchodem. Hosté vytvořili špalír k hromadě z popraskaných oken;  viděli cosi třpytivého a trochu bílé kolem, což jim připomnělo princezny. Zoufale hledali své slavnostní představy a nevšimli si, jak se čas mění na přítomný. Tak jedni počítají takty, jedni pláčou. Z vyčerpání vydrapují nahořklý tvaroh z koláčků a  zprzněné je vracejí …

Město křišťálových lustrů

Město křišťálových lustrů

První odlišností Lisabonu je jeho jiné světlo. Vládne úplné bezvětří a palmové listy se přesto převalují a třpytí. Může za to ten zvláštní vzduch, čirý tak, jak se ve vnitrozemí nevidí. Bydlím ve staré čtvrti, v prvním patře prastarého domu v propletenci uzoučkých ulic, jež pokrývají pekelně strmý kopec nad nábřežím. Strmější než lisabonské kopce jsou už jen schody k mému momentálnímu bytu: téměř kolmé …

V Ostravě

  Moje milovaná Ostrava mě přivítala velkolepým způsobem. V knihkupectví v regálu z jedné strany Dalí, z druhé Rembrandt. Lidi tady podávají ruku pořádně a dívají se do očí přímo. Ale žádné přeslazené bratříčkování. Přijdou si pro podpis do knihy a pokládají vysoce odborné dotazy ohledně témat, jež se v knize objevují, a vzápětí se rozhovor změní na zcela civilní, vzácně obyčejný, bezprostřední. Mezi řečí se vždy mihne …

Svitava 1

Několik let jsem vždy přešla most přes řeku a vydala se vlevo. Teď už nějakou dobu most nepřecházím, odbočím hned doprava a jdu úzkou pěšinou podél vyvýšeného břehu řeky. Kdo chce krmit kačeny nebo chytat ryby, musí sejít poměrně strmou stráň a tak návštěvníci řeky zůstávají nahoře na pěšině a uchovávají si od řeky odstup. Avšak v jednom místě, až za splavem, je možné se …

Literární festival: Autorské čtení a rozprava

V létě mi přišlo pozvání na Literární festival v rámci Charitativního antikvariátu. Konec listopadu mi tehdy připadal jako totálně vzdálená budoucnost. Nacházela jsem se trochu v tranzu, kniha Krasopis byla právě dopsaná, samozřejmě jen v surovém stavu. Skoro půl roku však uběhlo jako nic a kniha se stala skutečností, stejně jako literární festival. Autorské čtení se konalo v Moravské zemské knihovně. Seděli jsme v pohodlných rudých …