Co čtu 1-25

Co čtu 1-25

Co čtu
Květen / 2025

Adolf Kosárek. Eva Reitharová.

Šla jsem v noci městem a ve výloze antikvariátu jsem objevila knihu o Adolfu Kosárkovi. 

Když jsem byla malá, rodiče dostali v práci vánoční kolekci. Byla úplně jiná než všechny ostatní, které jsme měli předtím i potom. Na obalu byl obraz zasněžené noci, osvícené měsícem. Kdo se na ten obraz zadíval, ten zmlkl.

Všichni si kladli otázku, kdo ten magický obraz mohl namalovat. Autor samozřejmě nebyl uveden, což se v té době stávalo běžně. Pamatuji si jen matně, že podle těch starých stromů se rodina usnesla, že se patrně jedná o nějakého holandského mistra, i když tento závěr trvale provázely rozpory. Cítili jsme vděk k neznámému malíři i k tomu, kdo vybral na víko čokoládové kolekce tento obraz. Rodiče ho odvezli do sklenářství a nechali ho zarámovat.

Muselo uběhnout asi třicet let, než jsem ve Veletržním paláci odhalila autora Adolfa Kosárka. Pořád si pamatuji to překvapení, že je malba Zimní noci tak “mladá”. 

Nemůžu se ubránit pomyšlení na skvosty, které by Adolf Kosárek vytvořil, kdyby dostal víc času. Podle všeho jeho pamětní desku z heráleckého zámku, kde se narodil, sundali. Nakonec je to pro Kosárka dobře, nevkus a umělé květy k němu nepatří. Byl něco jako zjevení – vyskytl se, zcela jiný. Ve zmíněném obraze dokázal zhmotnit romantiku vánoc, jaké ani nemohly nikdy být. Nejedná se o romantismus. Ani o žádné kdyby. Spíše jde o vzpomínku na něco, co jsme nemohli zažít a přesto je to v nás. Mistr předložil doklad o záhadě lidské abstrakce a její moci, o níž nemáme ani tušení. 

nikola klanicová

Kategorie

Chronologicky

    Předchozí článek

    Další článek