Co čtu 2-25
Zánik městečka Olšiny. Jaroslav Havlíček.
Jak málo času stačilo, aby se proměnila tak strašně stará představa o pekle a nebi… Autor předestírá svou verzi světa poté, co bůh umřel. Spíš mi však připadá, že příběh pojednává o smrti křesťanství, přesněji o tom torzu, které z něj zbylo: o ulepeném handlování s vykoupením, protože smrt boha má vliv především na smrt lidí. Škoda, že jako platfoma bylo použito něco tak módního, jako je křesťanské náboženství. Obávám se, že pouze kvůli tomu povídka ve zkoušce času neobstojí.
Vlastní životopis. Agatha Christie.
Na úvod se musím k něčemu přiznat. Nechápu detektivky Agathy Christie. Vždycky se ocitnu v dokonalém zmatení a přičítám to velkému množství britských jmen a podobností charakterů, ale není to tím. Příběhy jsou velmi zvláštní slátaniny a rozuzlení jejich zápletek je vždy přitažené za vlasy. Připadá mi, že autorka prostě dávala dohromady různé kusy textu, jako by měla více alternativ a větvení, které seskládala nebo osekala podle citu, podle vlastního intuitivního kritéria. To je taky důvod, proč to funguje. Tyhle věci se nedají analyzovat a proto zaměstnávaí už tolik desetiletí různé analytiky. Prostě paráda.
Teď je na řadě druhá strana mince: vůbec mi ta zmatenost nevadí. Dokonce mi absolutně vyhovuje. Nějakým způsobem to všechno zůstává zábavné, i opakovaně – protože i když se soustředím, slepenec postav a motivů a příčin a následků stejně nerozklíčuji. Říkám si: tentokrát už si v tom udělám pořádek – ale vždycky dojdu jen ke většímu zmatku. Tehdy to hodím za hlavu a řeknu si: budiž, vždyť je to fajn. Jenom naprostý mistr dokáže něco takového stvořit.
Vlastní životopis A.CH. je ovšem knížka z úplně jiné ligy. Byla odložená v Červené budce na výměnu knih na Fakultě podnikatelské. Považuji ji za jednu z nejhodnotnějších knih, nejen způsobem, jakým je napsaná a přeložená, ale i tím, že přináší nedocenitelný doklad o mentalitě jisté doby. Mám v ní asi deset záložek. Nad některými pasážemi dokážu přemýšlet týdny.
Předchozí článek
Co čtu 1-25Další článek
Přízraky u přístavu