Co čtu 3-24
Somerset Maugham: Barevný závoj. Vybrala jsem si tuto knihu pro pobyt na Sardinii a už se nikdy nedozvím, nakolik k tomu zvláštnímu pocitu, co po ní zůstal, přispěl ten ostrov. Kniha má druh čtivosti, který mi způsobuje kocovinu, … …
Somerset Maugham: Barevný závoj. Vybrala jsem si tuto knihu pro pobyt na Sardinii a už se nikdy nedozvím, nakolik k tomu zvláštnímu pocitu, co po ní zůstal, přispěl ten ostrov. Kniha má druh čtivosti, který mi způsobuje kocovinu, … …
Ráno u snídaně jsem zničehonic řekla: Mare Equidistanti. Myslela jsem si, že je to jedno z měsíčních moří, ale na mapě Měsíce jsem je nenašla. Nejspíš ten název pochází z jedné staré sci-fi knížky. Seděla jsem pod palmou … …
Ursula K. Le Guin: Levá ruka tmy. Legendární titul sci-fi literatury jsem začala číst na podzim. Předmluva americké autorky byla brilantně napsaná a hrdinové příběhu – obyvatelé z jiné planety – měli fascinující zvláštnost: byli oboupohlavní a občas se … …
Antonín Přidal: Z očí do očí. Kdysi dávno, na začátku 90. let, jsme se s otcem dívali na pořady Klub Netopýr a Z očí do očí. Bylo to tehdy naprosté zjevení, sledovat po letech bolševického blábolení kultivovanou debatu. Některá témata … …
Čas se konečně zpomalil. Podívám se na hodiny a žasnu, jak málo ukazují. Na všechno je mnohem víc času. Je to uklidňující.
Kdo si chce dát humra, nezamíří do pivnice. Když se dítě chystá do lunaparku, čeká kolotoč. A když jdu do německé státní opery, předpokládám produkci odpovídající instituci, která má prostředky a pozici přinášet to nejlepší.
Na cestě metrem po Piccadilly Line si prohlížím tvář Londýna, kterou se nikdo na fotkách nechlubí: koridory pro vlaky opásané provazci kabelů, zpustlé parcely, byty s vyhlídkou do betonu a řady stejných domků s tenkými zdmi a propustnými okny, kde … …
Je takzvaně krásně, všichni kolem jsou spokojení s letním počasím a já mám pocit, že mě ten teplý vítr může i zabít. Vtiskává suché šílenství do očí, do betonu, do skomírajících rostlin.
Boleslaw Michalek: Film, umění ve vývoji. Po dlouhé době jsem se ocitla v kavárně Era. Musím přiznat, že na mě působí pořád stejně bezútěšně. Můj vztah k funkcionalismu je sice hluboký, ale složitý, a i když se snažím o objektivitu, … …
Pořád jsem na cestě. Cosi mě žene po Azurovém pobřeží. Vyhladovělost po spočinutí a jména vlků na každém ukazateli u cesty. Zalesněné hory tak mocné, že mě chytá závrať. Střídají se s třpytivými přístavy, které se pyšní výřadem jachet, naskládaných … …