Co čtu 4-24
Potřebovala jsem poctivý vyřezávaný zlatý rám, tak jsem se zašla podívat do Zlevněnky kamaráda Honzy Radka. V obchůdku se dá najít všelicos. Tentokrát jsem si odnesla dvě knížky. První z nich je Listopad Georgese Simenona. Kniha se … …
Archivy: Deníky
Mare Equidistanti
Ráno u snídaně jsem zničehonic řekla: Mare Equidistanti. Myslela jsem si, že je to jedno z měsíčních moří, ale na mapě Měsíce jsem je nenašla. Nejspíš ten název pochází z jedné staré sci-fi knížky. Seděla jsem pod palmou … …
Co čtu 3-24
Somerset Maugham: Barevný závoj. Vybrala jsem si tuto knihu pro pobyt na Sardinii a už se nikdy nedozvím, nakolik k tomu zvláštnímu pocitu, co po ní zůstal, přispěl ten ostrov. Kniha má druh čtivosti, který mi způsobuje kocovinu, … …
Co čtu 2-24
Ursula K. Le Guin: Levá ruka tmy. Legendární titul sci-fi literatury jsem začala číst na podzim. Předmluva americké autorky byla brilantně napsaná a hrdinové příběhu – obyvatelé z jiné planety – měli fascinující zvláštnost: byli oboupohlavní a občas se … …
Co čtu 1-24
Antonín Přidal: Z očí do očí. Kdysi dávno, na začátku 90. let, jsme se s otcem dívali na pořady Klub Netopýr a Z očí do očí. Bylo to tehdy naprosté zjevení, sledovat po letech bolševického blábolení kultivovanou debatu. Některá témata … …
Nový smysl hodin
Čas se konečně zpomalil. Podívám se na hodiny a žasnu, jak málo ukazují. Na všechno je mnohem víc času. Je to uklidňující.
Médée Berlin: Ze dna opery
Kdo si chce dát humra, nezamíří do pivnice. Když se dítě chystá do lunaparku, čeká kolotoč. A když jdu do německé státní opery, předpokládám produkci odpovídající instituci, která má prostředky a pozici přinášet to nejlepší.
Holbein a tajemství tváří
Na cestě metrem po Piccadilly Line si prohlížím tvář Londýna, kterou se nikdo na fotkách nechlubí: koridory pro vlaky opásané provazci kabelů, zpustlé parcely, byty s vyhlídkou do betonu a řady stejných domků s tenkými zdmi a propustnými okny, kde … …
Co čtu 9-23
Boleslaw Michalek: Film, umění ve vývoji. Po dlouhé době jsem se ocitla v kavárně Era. Musím přiznat, že na mě působí pořád stejně bezútěšně. Můj vztah k funkcionalismu je sice hluboký, ale složitý, a i když se snažím o objektivitu, … …