Pořád jsem na cestě. Cosi mě žene po Azurovém pobřeží. Vyhladovělost po spočinutí a jména vlků na každém ukazateli u cesty. Zalesněné hory tak mocné, že mě chytá závrať. Střídají se s třpytivými přístavy, které se pyšní výřadem jachet, naskládaných … …
Kdysi jsme se sestrou milovaly knížku Emanuela Vlčka Jak zemřeli. Pro někoho věcný antropologický výzkum ostatků historických osobností, pro nás napínavé a fascinující čtení. Ve stejném duchu je napsán článek o Mozartově lebce v letním čísle Vesmíru. Není … …
Jasunari Kawabata: Tanečnice z Izu a jiné prózy. Knížku jsem koupila v antikvariátu a byly to trochu nervy, protože jsem si ji chtěla vzít k moři a hrozilo, že nepřijde poštou včas. Nakonec to dopadlo dobře. Kawabata byl mistrem krátkých povídek, … …
představ si, co moře umí usneš a probudíš se a ani to nevíš nemáš šaty nic z tebe nezbyde jenom ty
Peter Handke: Lucie v lese s Čímsi. Po Jiráskově ulici jsem kdysi chodívala jak ve snu, nevím, co přesně se tam vždycky stalo, ale když jsem se ocitla dole na Obilňáku, bylo to pryč. Tentokrát to bylo … …
John Berger: Způsoby vidění. Ačkoliv sociologické spisy nemívají dlouhou životnost, tyto eseje ze 70. let zůstávají stále zajímavé. Autor je komunista, což vysvítá už z prvních vět, ale to není žádné překvapení. Najít knížku o teorii umění, aby … …
Arkadij a Boris Strugačtí: Město zaslíbených. Román byl hotový v roce 1972, ale vyjít mohl až koncem 80. let. V originálu má kniha trochu jiný název. Objevuje se v něm slovo „obrečjonyj“, což by se dalo přeložit jako „odsouzený k záhubě“. … …
Někdo si myslí, že jezdit za obrazy různě po světě je můj koníček. Ale není to koníček. Je to úplně něco jiného. Zčistajasna dostanu informaci, kde a kdy, v jakém časovém okně se mám fyzicky dostavit na dané … …
