Kdo si chce dát humra, nezamíří do pivnice. Když se dítě chystá do lunaparku, čeká kolotoč. A když jdu do německé státní opery, předpokládám produkci odpovídající instituci, která má prostředky a pozici přinášet to nejlepší.
Na cestě metrem po Piccadilly Line si prohlížím tvář Londýna, kterou se nikdo na fotkách nechlubí: koridory pro vlaky opásané provazci kabelů, zpustlé parcely, byty s vyhlídkou do betonu a řady stejných domků s tenkými zdmi a propustnými okny, kde … …
Boleslaw Michalek: Film, umění ve vývoji. Po dlouhé době jsem se ocitla v kavárně Era. Musím přiznat, že na mě působí pořád stejně bezútěšně. Můj vztah k funkcionalismu je sice hluboký, ale složitý, a i když se snažím o objektivitu, … …
Pořád jsem na cestě. Cosi mě žene po Azurovém pobřeží. Vyhladovělost po spočinutí a jména vlků na každém ukazateli u cesty. Zalesněné hory tak mocné, že mě chytá závrať. Střídají se s třpytivými přístavy, které se pyšní výřadem jachet, naskládaných … …
Kdysi jsme se sestrou milovaly knížku Emanuela Vlčka Jak zemřeli. Pro někoho věcný antropologický výzkum ostatků historických osobností, pro nás napínavé a fascinující čtení. Ve stejném duchu je napsán článek o Mozartově lebce v letním čísle Vesmíru. Není … …
Jasunari Kawabata: Tanečnice z Izu a jiné prózy. Knížku jsem koupila v antikvariátu a byly to trochu nervy, protože jsem si ji chtěla vzít k moři a hrozilo, že nepřijde poštou včas. Nakonec to dopadlo dobře. Kawabata byl mistrem krátkých povídek, … …
představ si, co moře umí usneš a probudíš se a ani to nevíš nemáš šaty nic z tebe nezbyde jenom ty
Peter Handke: Lucie v lese s Čímsi. Po Jiráskově ulici jsem kdysi chodívala jak ve snu, nevím, co přesně se tam vždycky stalo, ale když jsem se ocitla dole na Obilňáku, bylo to pryč. Tentokrát to bylo … …
